Texty

Ztracené sny

Měsíc se sklání nad propastí prokletých snů,
které jsem ztratil v moři znuděných dnů,
měsíc se stěží jen ubrání.
Při krutém pohledu na sny, co spí,
objímá pouště, co ze snů vychází.
Ty sny mu hrůzu jen nahání
a stěží je vyhání ven
a váhá nad tím, kdo vlastně jsem.

Do dna se vytratí mé múzy,
obchází staletí mé hrůzy.

Dál budu sázet jen na to, co smysl nemá
a líbat tu, co mé sny hlídá,
znám tyhle chvíle zlý, spřízněný.
S onou duší, co věky přečká
a nemá ostych, před nikým nekleká.
O tom, co mi není souzený,
jen o tom budu dál snít,
sny držet pevně v řetězech nemocných.

Do dna se vytratí mé múzy,
obchází staletí mé hrůzy.

Do dna se vytratí mé múzy,
obchází staletí mé hrůzy.

autor textu: Tomáš Fišera