Texty

Mříž v hlavě

Procitám...
Procitám s ní...
Procitám.

Prát se s ránem, co Ti jen stesk nabízí,
žít tu s prázdnem, jež v hodinách nepomíjí,
plout nad srázem, který mé dny opíjí.

Rád mám svou mříž, ocel její mně hladí,
je čím dál blíž, vchází do mně a chladí.

Můj čas bloudí po cestách ocelových,
mříž mně svádí k myšlenkám promarněným,
můj čas bloudí, vzpomínky nedohoní.

Lhát musím dál, jak bych pak mohl tu žít,
bát se skrývat recept, jak život si vzít.

Chrání mne mříž, projít se jí však nedá,
má smutná skrýš lítost ve mne nehledá.

Chrání,
chrání mne mříž,
brání mi vcházet k tobě, a žít.

Vzpomínám na dny bez ní,
nikdy se neprobudí.

autor textu: Tomáš Fišera